1968 - počátek ústupových bojů

Po obrovském celonárodním vzepětí prvního pookupačního týdne se z Moskvy vrací naše věrchuška. Vedoucí představitelé strany a státu byli zatčeni hned během první okupační noci a následně odvlečeni do SSSR (Dubček, Černík, Smrkovský, Kriegel ad.), poté odlétá do Moskvy prezident Svoboda s vlastní delegací (Husák, Indra, Biľak ad.), kde se posléze obě skupiny spojují, doplněny během jednání ještě dalšími představiteli (Mlynář, Piller, Barbírek ad.), kteří za nimi dorazili z Československa.

Výsledný moskevský protokol, faktická kapitulace našich představitelů (s čestnou výjimkou Františka Kriegla, který protokol odmítl podepsat), znamenal konec reforem a vlastně jakékoliv samostatné iniciativy.

Nyní bylo zapotřebí pacifikovat v tomto duchu domácí situaci - utlumit a rozbít celonárodní jednotu, umlčet skutečně svobodná média, zlikvidovat mimořádný (tzv. vysočanský) 14. sjezd KSČ, který zasedal těsně po okupaci.

S tímto úkolem se naši signatáři moskevského protokolu vraceli domů. Bylo zřejmé, že bude třeba začít opatrně: "náš polednový vývoj bude pokračovat, pouze bez extrémů a pomaleji", asi tak by se dala kondenzovat ústřední myšlenka prvních ponávratových vystoupení.

První projevy jednotlivých členů tzv. velké čtyřky roku 1968 - prezidenta Svobody, prvního tajemníka ÚV KSČ Dubčeka, premiéra Černíka a předsedy parlamentu Smrkovského - se od sebe výrazně odlišovaly.

Studeně komisní Svoboda (který byl rád, že "zvládl situaci", jako jediný také díky své naprosté poslušnosti sovětským soudruhům ve své funkci dlouhodobě vydržel), emočně i myšlenkově velmi rozkolísaný Dubček (jeho mocenský sestup trval přes funkci předsedy Federálního shromáždění a velvyslancování v Turecku ještě necelého jeden a půl roku), racionálně uvažující Černík (jeho mocenský sestup trval o něco déle, skoro dva roky - po funkci premiéra byl ještě několik měsíců řadovým ministrem) a alespoň v něčem bojovný Smrkovský (jeho funkční sestup byl nejrychlejší a trval něco málo přes rok) - ostatně jeho projev byl z těchto čtyř jediný, který soudruhu Brežněvovi vadil...

Projevy nebyly ve zjitřené atmosféře přijaty jednoznačně kladně (zvlášť kriticky byl vnímán Svoboda), ale přicházely další dny - a také další soudruzi - a tón projevů se začal postupně měnit.

V pořadu uslyšíte ukázky ze tří ponávratových projevů (ten Svobodův nebyl bohužel v rozhlasovém archivu k dispozici) v atmosféře končícího svobodného vysílání Československého rozhlasu, dále pasáže z dalších projevů Svobody, Černíka a Smrkovského z počátku září, dva důležité projevy vycházející hvězdy nastupující normalizace Gustáva Husáka a ukázky z televizního projevu tehdejšího tajemníka ÚV KSČ Zdeňka Mlynáře ze 13. září - tímto datem jsou také materiály použité
v tomto pořadu ohraničeny.