Gustáv Husák

Téměř šedesát let trvala politická dráha Gustáva Husáka, která obsahovala jak vzestupy, tak i pády. Nejvýrazněji se pravděpodobně do naší historie zapsal svou pozicí prvního muže ve státě v období neblahé normalizace. Někdy se říkalo, že byl menším zlem. Není to ale jeden z mýtů?

Vzestupy a pády Gustáva Husáka. Byl jako normalizátor menším zlem?

Téměř šedesát let trvala politická dráha Gustáva Husáka, která obsahovala jak vzestupy, tak i pády. Nejvýrazněji se pravděpodobně do naší historie zapsal svou pozicí prvního muže ve státě v období neblahé normalizace. Někdy se říkalo, že byl menším zlem. Není to ale jeden z mýtů?

V roce 1913 se Gustáv Husák narodil v malé vesnici Dúbravka kousek od Bratislavy, po gymnáziu vystudoval práva a v období první republiky působil v advokátní kanceláři Vlada Clementise. S levicovým hnutím se setkal v době studií, jistou roli hrálo zřejmě také poměrně chudé prostředí, ze kterého pocházel.

V období 2. světové války se zapojil do odboje, stal se jednou z výrazných tváří Slovenského národního povstání. Po válce získal post „pověřence“, byla to pozice ministerského typu. V té době se na Slovensku stala nepřítelem Demokratická strana. V roce 1946 vyhrála volby, a tak bylo třeba proti ní tzv. zakročit, aby vedoucí pozici i na Slovensku – stejně jako v českých zemích – získali komunisté.

Z úspěšného politika odsouzeným

Únor 1948 byl další příležitostí pro Husákovu aktivitu a činorodost na Slovensku, kde organizoval a řídil tehdejší převzetí moci komunisty. „Byl úspěšnější než Klement Gottwald v Praze. Po únoru si myslel, že se může vrátit k původnímu programu ‚rovný s rovným‘, ale to v centralizovaném státě samozřejmě možné nebylo. Navíc proti němu stáli další vlivní komunisté a ti Husáka obviňovali, že je slovenský separatista,“ říká historik Marek Junek.

Ve státě v té době už aktivně působili sovětští poradci a nastalo období hledání nepřítele. V roce 1950 vypracoval Karel Šváb Zprávu o výsledku šetření na straně nepřátelských zjevů na Slovensku. Netrvalo dlouho a Gustáv Husák byl v květnu 1950 zbaven většiny funkcí, v únoru následujícího roku byl zatčen a v dubnu roku 1954 odsouzen k doživotnímu vězení.

Propuštěn byl na základě amnestie v roce 1960, poté pracoval v dělnických profesích. Jeho kariéra vyvrcholila v roce 1968, kdy se stal se 1. místopředsedou československé vlády.

Stojím plně za Dubčekovou koncepcí, byl jsem při její tvorbě. Já ho budu plně podporovat, buď s ním budu stát, nebo odejdu.
Gustáv Husák (28. srpna 1968)

Přestože jen několik dní po srpnovém návratu z Moskvy, kde představitelé Československa podepsali – dlužno dodat, že pod tlakem – potupný moskevský protokol, ještě podporoval Dubčeka, o něco později už mluvil jinak. Na sjezdu slovenských komunistů mluvil o „nutnosti zbavit se oportunismu“. 

Husák se stal jednoznačným symbolem nastupující normalizace. Po několika letech se k dosavadní funkci generálního tajemníka ÚV KSČ stal také prezidentem. Nastalo období, o kterém Václav Havel v dopise adresovaném Gustávu Husákovi v roce 1975 napsal: „Systematicky je aktivizováno a rozvíjeno to nejhorší v nás – sobectví, pokrytectví, lhostejnost, zbabělost, strach, rezignace, touha osobně ze všeho vyklouznout bez ohledu na obecné následky.“