I přes nařízení přerušit rozhlasové vysílání se o srpnové invazi lidé dozvídali z utajených studií

21. srpen 2013

Tanky v centru města, střelba, devět mrtvých a pětačtyřicet zraněných. Tak vypadal 21. srpen 1968 v Liberci. Tehdy tam byl spisovatel a pozdější prezident Václav Havel a taky herec Jan Tříska. Ti strávili týden v místním rozhlasovém studiu Československého rozhlasu a přes zákaz okupantů informovali o tom, co se v zemi dělo.

„Jeli jsme sem na pozvání našich libereckých přátel a rádio začalo hlásit ,že sem vstoupila ta vojska. My jsme tady potom zůstali celý týden, vysílali v rádiu a všelijak odbojově působili,“ vzpomínal v roce 2003 v liberecké knihovně Václav Havel.

Jeho proslovy si mohli posluchači po 45 letech poslechnout díky Lubošovi Beranovi z Liberce, který poskytl Českému rozhlasu unikátní nahrávky vysílání zachycené jeho otcem na magnetofonové pásce.

Hovořil na nich i Jan Tříska. „Já si vzpomínám, že být herec a být hlasatel v rádiu je strašný rozdíl,“ poukazoval na stejném setkání v knihovně herec na své časté přeřeky v dramatické době.

Vysílání poslouchal i Ladislav Tomas, technik na liberecké zesilovací stanici Správy dálkových kabelů. Ten spolu s kolegy udělal všechno proto, aby posluchači teď už ilegálního rozhlasu vše slyšeli. Jak připomíná, tehdejší ředitel Ústřední správy spojů Karel Hoffmann sice nařídil vypnout všechny rozhlasové vysílače, ale vysílání z utajených studií Československého rozhlasu díky statečnosti techniků i jejich šéfů stejně pokračovalo: „On nepočítal s tím, že ho skoro nikdo neposlechne.“

Ladislav Tomas viděl ze střechy budovy zesilovací stanice příjezd tanků a zdálky tušil, že sovětští vojáci masakrují lidi na libereckém náměstí.

Kromě Evy Livečkové kulky ukončily život dalších osmi lidí. Ladislav Tomas trávil s kolegy první dny okupace ve dne v noci v zesilovací stanici. Rozhlasové vysílání museli mít lidé v rádiích za každou cenu. Hrdinou se ale necítí: „Kdyby to vyšetřovali, tak nemohli dokázat, kdo to byl, bylo nás hodně."

Výhodou podle něj bylo, že kdyby přišli vojáci, stejně by se v kabelech, zesilovačích a drátech nevyznali.

Někteří lidé za to ovšem v době normalizace, která nastala po násilném potlačení Pražského jara, pykali.

„Víc to odnesly lidé z radiokomunikací. Tam vyměnili ředitele, vedoucí vysílačů. Kdežto u nás to po tom šedesátém osmém odnesl jenom ředitel,“ dodává Ladislav Tomas.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy
Spustit audio