Rok 1968 výrazně poznamenal životy mnoha československých politiků. Klíčový byl i pro Gustáva Husáka...
Jedinou ženou mezi vrcholnými československými politiky roku 1968 byla Marie Miková. Osud dnes už zapomenuté političky připomínají Portréty.
Jiří Dienstbier, Sláva Volný a mnozí další byli 21. srpna 1968 u rozhlasového mikrofonu v Praze. Pamatují na ně ti, kteří slyšeli státní hymnu doprovázenou střelbou.
Válečný hrdina i prezident normalizace. Komunista komunisty zavržený a dokonce vězněný. To vše spojuje Ludvík Svoboda.
„Víte co, ani v Americe byste v 60. letech nežili ve svobodě. V hojnosti, protože se všechno dalo koupit, ale svoboda nebyla nikde. Obzvlášť to platí pro umělecké svobody.“
Během srpnové noci z 20. na 21. srpna roku 1968 obsadila vojska Varšavské smlouvy pod vedením sovětské Rudé armády Československo. Jejich pobyt trval dlouhá desetiletí.
Nepříjemné otázky a příjemné i méně příjemné odpovědi, tak by se dala charakterizovat atmosféra na masových mítincích mládeže v roce 1968.
Události československého jara a léta 1968 si spojujeme s velkými politickými změnami. Jenže lidé nežili jen politikou.
Srpen 1968. V Praze jezdí tanky a v ulicích se střílí. Ve všeobecném zmatku uniká pozornosti mrtvá žena, prodavačka klenotů, která v centru města zemřela po výstřelu.