ROZHLASOVÁ HRA: Včera, dne 20. srpna

16. srpen 2018

Dramatický průběh 21. srpna 1968 v Československém rozhlase a kolem budovy na Vinohradské svědčí nejen o tom, jak důležitou roli rozhlasové vysílání tehdy ve společnosti hrálo. Je taky dokladem neokázalé statečnosti, kterou prokázali tehdejší zaměstnanci rozhlasu, když navzdory bezprostřednímu ohrožení zůstali v éteru. Premiéru, která je součástí projektu Znovu ’68, vysílal Český rozhlas na téměř všech svých stanicích v úterý 21. srpna po 10.00.

K 50. výročí těchto událostí napsal krátkou rozhlasovou hru filmový scénárista a režisér Petr Kazda. Nazval ji „Včera, dne 20. srpna…“. Tak začínalo stanovisko UV KSČ, z něhož se většina národa dozvěděla, že zemi obsadila vojska Varšavského paktu, a že se tak děje bez souhlasu vedení státu. Na pozadí úryvků z dobového vysílání sledujeme jednání několika techniků, kteří se snaží udržet možnost nezávislého a pravdivého informování veřejnosti i po obsazení rozhlasu ruskými vojáky.

Petr Kazda vystudoval ZČU v Plzni obor Knižní kultura, poté absolvoval Filmovou školu v Písku a pražskou FAMU, obor tvorba, respektive scenáristika a dramaturgie. Podílel se na vzniku řady krátkých a celovečerních filmů, například Jan (007) o Janu Palachovi nebo Play off. Společně s Tomášem Weinrebem založil produkční společnost Black Balance, ve které vyprodukovali svůj debutový film Já, Olga Hepnarová. Nyní připravují druhý film s názvem Nikdo mě nemá rád.

Vzhledem k tomu, že hlavním dějištěm hry je budova na Vinohradské, mohli režisér Aleš Vrzák a autor zvukové realizace Filip Veret natáčet v téměř autentických prostředích. Vedle herců Miroslava Krobota, Davida Novotného, Vojtěcha Dyka, Tatiany Vilhelmové, Marka Holého, Lukáše Hlavici, Dušana Sitka, Saši Minajeva a mnoha dalších si tak v inscenaci zahrála i budova Českého rozhlasu.

Závěrečný dovětek čte redaktor Rudolf Matys, který srpnové události v rozhlase prožil, a připomíná skutečné osobnosti, na základě jejichž vzpomínek hra vznikla.

Zajímá vás, jak příběh hrdinů rozhlasové hry pokračoval dál? Další osudy Ireny, Ondřeje nebo Davida můžete sledovat očima fiktivního rozhlasáka Jarouše prostřednictvím jeho twitterového účtu.

Rozhovor s autorem hry

Renata Venclová: Jaký je tvůj vztah k roku 1968? Máte s 21. srpnem spojený nějaký rodinný příběh?

Petr Kazda: Kolem mých dvaceti let jsem se ptal rodičů, co ten den dělali. Táta, který bydlel na Žižkově a pracoval na Barrandově, ráno 21. srpna zjistil, že nejezdí městská doprava, tak šel do zaměstnání pěšky. Když se ale dozvěděl, že se nepracuje, šel zase přes celou Prahu zpět domů. Byl jsem tím zjištěním jako radikální mladík dosti zklamán, čekal jsem větší odpor a rezistenci, dobrodružnou historku o barikádách a střetech s tanky. Dnes už přemýšlím jinak.

POSLECHNĚTE SI: Vysílání Československého rozhlasu 21. srpna 1968 - noc a ráno

Ulice Vinohradská a Španělská v Praze v srpnu 1968. Foceno ze střechy stavby Federálního shromáždění (dnes Nová budova Národního muzea)

V kritických srpnových dnech k posluchačům promlouvaly hlasy Vladimíra Fišera, Evy Kopecké, Věry Šťovíčkové, Jiřího Dienstbiera a dalších redaktorů Československého rozhlasu. Hlasatelé vyzývali ke klidu a tichému odporu vůči okupantům i ve chvílích, kdy byla ve vysílání slyšet střelba a rachot tanků. Záznamy vysílání, které se podařilo dochovat, si teď můžete poslechnout.

Jsi jedním z tvůrců filmu Já, Olga Hepnarová, odehrávajícího se na začátku normalizace, která přišla po srpnu 68. Nakolik jste se při psaní filmu zabývali událostmi roku 1968?

Vlastně nezabývali, protože jsme záhy zjistili, že s jejím činem a životem toto datum a politika nijak nesouvisí. Byl to apolitický čin. Pouze normalizace a ten průmět odporně znormalizovaných mezilidských vztahů se ve filmu odrazil.

Než jsi přijal nabídku napsat rozhlasovou hru k výročí, kolik jsi toho věděl o dění v rozhlase v srpnových dnech? A překvapilo tě něco z toho, co jsi se při sběru materiálu dozvěděl? Slyšel jsi o vysílání stanice Vltava, která měla podporovat invazi?

Existence stanice Vltava byla pro mě největší překvapení. To jsem nevěděl. Ani jaké opravdové bludy tehdy vysílala. Uvědomil jsem si, že se v průběhu času propaganda vlastně moc nezměnila. Vltava tehdy mimo jiné ospravedlňovala vstup vojsk jako vyčištění od západního fašismu, který se v republice opět rozmohl. Rétorika kolem Krymu a na Ukrajině se od té tehdejší příliš neliší.

Jak bys chtěl, aby posluchači přistupovali k postavám a k příběhu, který na pozadí autentických úryvků z tehdejšího vysílání vyprávíš? A proč jsou hlavní hrdinové tvé hry lidé z technického zázemí vysílání?

Je to jednoduchý, stejně jako by se nikdy nepovedl atentát na Heydricha bez pomoci desítek obyčejných lidí, kteří parašutisty v jejich úsilí podporovali a jež si historie prostě nevybaví, tak i v rozhlase stála za zachováním vysílání a informovanosti obyvatelstva skupina neznámých a opravdu statečných lidí, techniků. Chápu, že se v těchto případech především zmiňují Gabčík s Kubišem a Dienstbier s Fišerem, ale mým záměrem bylo alespoň na chvíli popsat snahu lidí, kteří jim tu zaslouženou "slávu" umožnili.