Zárodky „Pražského jara 1968“

Rok osmašedesátý v tehdejším Československu, zvláště v jeho české části, představoval explozi – náhlou a pro mnohé nečekanou. Mimo jiné explozi mediální – nejenom denní tisk začal psát dříve nevídaným způsobem, ale také televize a rozhlas začaly vysílat věci, ze kterých lidé brzy byli nadšení a ze kterých stranickým špičkám brzy začaly vstávat vlasy hrůzou. To není nijak přehnaná představa – i takoví reformátoři jako Josef Smrkovský nebo Alexander Dubček se o pár měsíců později budou pokoušet dostat mediálního džina zpátky do lahve, což se jim samozřejmě nepodaří, s následky, které jsou všeobecně známé.

První tři měsíce roku 1968 představují v rozhlasovém archivu dobu zrání, dobu, kdy se poměrně rychle v jednotlivých pořadech začaly objevovat problémy, představy a názory, o kterých sice každý věděl, ale které se dříve než po lednovém plénu KSČ říci veřejně nemohly.

V pořadu Archiv Plus věnovaném počátkům takzvaného obrodného procesu uslyšíte řadu ukázek dobové novinářské odvahy, mimo jiné ukázky z naživo vysílané diskuse s předními činiteli KSČ ve studiu, přičemž zastoupeni byli jak konzervativcí (Jan Fojtík), tak „progresisté“ (Zdeněk Mlynář.) A ze strany přicházely znepokojivé dotazy a poznámky – o upřímnosti nového kursu KSČ a zárukách, že tentokrát už půjde skutečně o obrodu a reformy. Nebo o přípustnosti politické opozice! Budete mít také možnost slyšet Josefa Smrkovského, který se už v lednu 68 postavil veřejně za reformy, a naopak opatrnického Gustáva Husáka, který se ale v pravý čas dokázal na shromáždění mládeže v Průmyslovém paláci patřičně rozparádit a svézt se na reformní vlně, aniž by byl jejím upřímným vyznavačem.

Doba byla plná nadějí a všichni se tvářili, že jim jde jen o dobro strany a celé země, přičemž málokdo se odvážil vyslovit otázku, zda tato strana má právo ještě zemi vůbec k nějakým experimentům vést.