Místo v sanitce přenechal v srpnu 68 jinému raněnému, Liberec ho po letech ocenil medailí

„Když jsem viděl, jak si drží ránu na prsou a dělají se mu veliké bubliny, tak jsem věděl, že on to potřebuje pomoc víc než já. Jemu šlo o minuty," vypráví Petr Šída, kterému sovětský kulometčík rozstřílel sedmi ranami nohy.

Po letech Petru Šídovi poděkovala a předala kytici také vdova po Jindřichu Kulišovi Nina. Vedení města jeho čin ocenilo pamětní medailí.

„Manžel to, bohužel, nepřežil," konstatuje se slzami v očích Nina Vaňková a dodává:

„Že dal Petr přednost více zraněnému člověku, jsem vydedukovala až loni. Nikdo o tom nevěděl. Podle mě je to hrdinství."

Při invazi vojsk Varšavské smlouvy zemřelo v Liberci devět lidí a dalších 45 bylo zraněno. Liberec byl prvním velkým městem na cestě okupačních tanků z Polska a také místem prvních ostrých střetů.

„Přijeli sem ti naši bývalí osvoboditelé Sokolovskou ulicí, pak to otočili na náměstí a u pošty zabili první paní Livečkovou,“ vzpomíná 75letá žena.

Zmiňuje také další masakr, kdy sovětský tank narazil do podloubí domu před radnicí. Zdivo se zřítilo na stovky lidí.

Tragickou atmosféru srpna 68 připomněla historická okupantská vozidla. Byla omšelá, ale podle Petra Nejedlého z Klubu vojenské historické techniky takhle vypadala už za invaze.

„Mysleli, že na ně lidé budou házet kameny, zapalovat je a ničit, proto poslali auta, která nebyla ve špičkovém stavu," vysvětluje Nejedlý.

Někteří kulometčíci a tankisté z historického klubu vypadali hodně mladě. Stejně jako tehdy Sověti, vzpomíná 65letá Alena Pokorná.

„Byli to kluci, kolik jim mohlo být? Patnáct, šestnáct, sedmnáct, víc jim nebylo. Ani nevěděli, kam jedou," dodává Pokorná.

V Liberci se 21. srpna uskutečnilo pietní setkání k uctění obětí srpnové okupace v roce 1968|foto: ČTK,ČTK