POSLECHNĚTE SI: Vysílání Československého rozhlasu 21. srpna 1968 - odpoledne a večer

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 21. srpen 1968 - Československý rozhlas

V kritických srpnových dnech k posluchačům promlouvaly hlasy Vladimíra Fišera, Evy Kopecké, Věry Šťovíčkové, Jiřího Dienstbiera a dalších redaktorů Československého rozhlasu. Hlasatelé vyzývali ke klidu a tichému odporu vůči okupantům i ve chvílích, kdy byla ve vysílání slyšet střelba a rachot tanků. Záznamy vysílání, které se podařilo dochovat, si teď můžete poslechnout.

PŘEDCHOZÍ ČÁST: Vysílání 21. 8. 1968 v noci a ráno

Omluvte, prosím, sníženou kvalitu unikátních záznamů, danou podmínkami jejich vzniku. Děkujeme za pochopení.

21. 8. 1968, mezi 12.00 a 14.00 hod. 

Záznam nemáme k dispozici. Z vysílání se ozývají známé hlasy pražského rozhlasu, vysílají také regionální vysílače. Bratislavský vysílač opakuje záznam ranního projevu prezidenta Ludvíka Svobody v Československé televizi. 

21. 8. 1968, mezi 14.00 a 15.00 hod. 

Rozhlas informuje o reakcích rumunských komunistů na okupaci. „Dnes se mluví o kontrarevoluci v Československu a zítra se může říci i o Rumunsku, že jsou tam kontrarevolucionáři. Avšak rumunský lid nedovolí nikomu, aby narušil jeho národní suverenitu,“ citují redaktoři z projevu Nicolae Ceauşesca. Polský tisk tvrdí, že v Československu působí živly, které rozvracejí spolupráci socialistických států. Československá vláda zaslala protestní nótu pěti okupujícím zemím. 

Kromě rezolucí, prohlášení a zpráv z ciziny redaktoři přinášeli i osobní dojmy z ulic. I po letech z nich mrazí: „Ulicemi Prahy jel sovětský obrněný vůz a na jeho pancéřové kapotě ležela československá vlajka zbrocená krvi. Zeptali jsme se jednoho sovětského vojáka, zda ví, v jakém je městě. Odpověděl, že ani neví, v jaké je zemi, protože je už dlouho na manévrech.“ Národní shromáždění žádá okamžitý odchod vojsk, zmiňuje možnost generální stávky. Rozhlas informuje, že 173 dětí na mezinárodním táboře míru v Seči u Chrudimi je v pořádku. Okupaci Československa odsoudil jugoslávský prezident Josip Broz-Tito. Posluchači se dozvídají, že Čestmír Císař byl odvezen neznámo kam. „Budova ústředního výboru strany na nábřeží Kyjevské brigády (dnes nábřeží Ludvíka Svobody - pozn. red.) je stále obklíčena jednotkami Varšavské smlouvy. Uvnitř budovy jsou bez spojení s venkem soudruzi Dubček, Smrkovský, Špaček a Kriegel.“

Čtěte takéMěl jsem strach, jak to může skončit, vzpomíná V. Mikuláš. Jako policista pomáhal 21. srpna 68 u Rozhlasu

21. 8. 1968, mezi 15.00 a 16.00 hod. 

Rozhlasáci z Hradce Králové se jeli podívat, jak to vypadá v okolí města. Na letišti stálo 30 tanků, 45 letounů polské armády, desítky obrněných vozidel a protiletadlových kanonů. Sovětští vojáci nedostali požadované pohonné hmoty. „V samotném Hradci Králové je v těchto chvílích klid. Větší srocení, především mládeže, je pouze u budovy rozhlasu,“ znělo z vysílání. U Trutnova byla zastavena a zpět do Polska vrácena kolona 300 polských nákladních aut. Dostalo se i na zprávy z OSN: „V 15 hodin našeho času dosud nikdo nepožádal o svolání Rady bezpečnosti, i když se má za to, že by Spojené státy mohly toto učinit během dne.“ Kladenští oceláři se postavili za Alexandera Dubčeka. Revizní komise ÚV KSČ se provizorně sešla na autobusovém nádraží na Florenci. 

Ani v této hodině nechyběly osobní dojmy zaměstnanců rozhlasu. „Je tragédií, když se vysílací pracoviště rozhlasu musí skrývat v soukromém domě v Praze a musí se spoléhat na to, že mezi sousedy není zaprodanec,“ popisovali své pracovní podmínky. Ozvali se i kolegové ze skrytých prostor v budově na Vinohradské: „Odvážil jsem se vloupat do místnosti, kde už několik let pracuji. Dnes je to asi zločin, protože před několika hodinami vojáček s pistolí na opasku zamkl a odnesl klíče. Nevěděl ovšem, že mám klíč náhradní.“ V Pardubicích přistál obří vrtulník s dalšími vojáky. 

Srpen 1968

21. 8. 1968, mezi 16.00 a 17.00 hod. 

Odvysíláno bylo plné znění prohlášení jugoslávského prezidenta. „Byla narušena a pošlapána svrchovanost socialistické země,“ uvedl mimo jiné Tito. Svazy československých spisovatelů, novinářů, divadelních umělců, filmových a televizních umělců, a také architektů ve společném prohlášení vyzvaly občany, aby se nesmiřovali se situací. „Nikdo nás přece nemůže přinutit, abychom uznali cizí nesmyslnou zvůli. (...) Vytvořte hradbu společné vůle, hradbu lidské hrdosti a důstojnosti,“ vzkázali umělci. „Hluboké sympatie statečnému československému lidu“ vyjádřila podle agentur indická premiérka Indíra Gándhíová. 

V Jaroměři vzdávali polští vojáci poctu českým vojákům: „Na otázku našich důstojníků, zda vědí, co se u nás děje, odpověděli se slzami v očích. Na žádost, aby odjeli domů, přikývli. Je zřejmé, že ne všichni ti, kdo stojí se samopaly na našich silnicích, jsou našimi nepřáteli.“

Československá televize vzkázala, že v 17 hodin začne vysílat na 12. kanále Televizní noviny. Omezena byla vlaková doprava ze Slovenska do Prahy. Podle zpráv z Londýna se měl další týden sejít mimořádně britský parlament, který měl jinak tříměsíční letní prázdniny. Projednávat měl jen otázku okupace Československa. 

21. 8. 1968, asi mezi 17.00 a 18.00 hod. 

„Říkají nám, že to bude trvat dvacet let, že píšeme rok 1968 a bude to trvat dalších dvacet let, než si naše národy oddechnou tak, jako si oddychly v lednu. Máme tradici dvacetiletí,“ konstatuje pražský dopisovatel Československého rozhlasu. V Pardubicích je klid, na domech visí transparenty s rusky psaným vzkazem: „Toto je naše země, jděte domů.“ Sovětští vojáci, kteří přistáli na místním letišti, dostali leták se slovy: „Jestliže od ledna vykládáte, že je u nás kontrarevoluce, tak si uvědomte, že první výstřely v naší zemi padly z vašich zbraní.“ Kolem Olomouce stály polské jednotky. 

Redaktor Jan Petránek ve svém komentáři konstatuje, že „druhý 15. březen [1939] se u nás bude nazývat už věčně 21. srpen“. „Starý režim byl impotentní, neschopný vést lidi hospodářsky, morálně, politicky. (...) Nechceme jít dál bez Dubčeka, bez Svobody, bez Černíka, bez Smrkovského,“ řekl tehdy. 

Vinohrady v srpnu 1968

Vláda Spolkové republiky Německo „vyjádřila politování“ nad potlačením sousedního národa a „vzala na vědomí“ prohlášení Sovětského svazu, že akce se týká jenom Československa. Mnoho času padlo na nejrůznější výzvy a prohlášení z celé republiky. K situaci se vyjádřily organizace mládeže, Pionýr, Svaz učňů... Řada rezolucí byla navíc opakována vícekrát během dne, aby se důležitá sdělení dostala k posluchačům, kteří různě zkoušeli ladit přijímače. 

Z Plzně se přihlásil svobodný západočeský vysílač. Promluvil z něj tajemník plzeňských komunistů Jan Metlička. Informoval o jednáních se sovětskými veliteli, kteří přislíbili, že nebudou omezovat pohyb obyvatel a uvolní technické objekty. 

Zpráva z východního Berlína – na nádvoří československého velvyslanectví vtrhla násilím policejní hlídka, pak se stáhla a před budovou zůstala hlídka. Před kulturním střediskem na Friedrichstrasse vyjádřily svůj protest proti okupaci desítky Němců. Generální tajemník OSN označil okupaci Československa za „novou vážnou ránu myšlenkám mezinárodního řádu“ a odvolal plánovanou návštěvu Prahy. Americký prezident Lyndon Johnson prohlásil, že „nikdy není pozdě na to, aby rozum zvítězil“ a vyzval okupanty, aby se z Československa stáhli. Plzeňský vysílač podrobně informoval o jednání s velením sovětských vojsk, které se zaručilo za nerušený provoz rozhlasu v Plzni.

Ozvala se stanice České Budějovice a odvysílala anketu s občany, kteří se shromáždili u místního studia Čs. rozhlasu. Na Zvíkov mířilo podle hlášení vojenských útvarů 44 tanků, do Českých Budějovic od Plzně jelo 30 tanků německé armády. Zprávy o pohybu vojsk přišly také z Radomyšle, Sedlice a Blatné. Českobudějovická radnice spustila vlajku na půl žerdi. 

Čtěte takéVěra Šťovíčková-Heroldová byla u všeho, co se dělo v éteru po 21. srpnu 1968. Pak přišla výpověď

21. 8. 1968, asi mezi 18.00 a 19.00 hod. 

Pražský rozhlas odvysílal prohlášení vlády k občanům Československa. „Řada členů vlády a vedení strany, čelní funkcionáři Národního shromáždění a jiní jsou internováni, posledním spojovacím článkem zůstává poloilegální Československý rozhlas, udržovaný jen s krajním vypětím jeho pracovníků a postupně umlčovaný,“ zhodnotila vláda situaci. 

V Plzni byl zrušen původně plánovaný zákaz vycházení, sovětští vojáci se chystali uvolnit poštu. Střed Bratislavy obsadily sovětské tanky, před místním vysokoškolským klubem vznikla improvizovaná rozhlasová stanice. Třinecké železárny odsoudily okupaci. Začátek vysílání Československé televize na 12. kanálu byl posunut na 19. hodinu. Vláda apelovala na mládež, aby situaci čelila důstojným a sebevědomým klidem. Z Českých Budějovic se přihlásil ředitel tamního studia Bedřich Hlinka. Informoval o situaci ve městě. 

Jan Petránek popsal posluchačům, jak to vypadá na Vinohradské třídě a v horní části Václavského náměstí. „Buďme k sobě ještě mnohem více lidští než kdykoli dříve,“ uzavřel své vystoupení. Promluvil také poslanec Jiří Pelikán. Popřel, že by vedoucí představitelé státu požádali o vojenskou intervenci. 

Srpen 1968

21. 8. 1968, mezi 19.00 a 20.00 hod. 

„Pochopil jsem, že náš národ nesklonil hlavu,“ poznamenal ve svém krátkém vystoupení redaktor Sláva Volný, když popisoval dojmy z ulic Prahy. Zaznívá informace, že Rada bezpečnosti se sejde večer našeho času. Podle zpravodajky ČTK se nehlásí redakce deníků Mladá fronta a Lidová demokracie. V Pardubicích se srazily dva sovětské vozy. Pražské nemocnice potřebují krev pro raněné. 

Rakousko sdělilo Sovětskému svazu, že „bude pokračovat ve své politice neutrality“. Ministr obrany dal příkaz k posílení ozbrojených sil na rakouské státní hranici. 

S projevem vystoupila ministryně spotřebního průmyslu Božena Machačová, která předsedala vládě místo internovaného Oldřicha Černíka. „Postarejte se o ochranu závodů s důležitým zařízením,“ řekla mimo jiné. Redaktoři krátce před osmou večer dodávají, aby lidé netvořili hloučky. „Tma je nepřítel klidu, pořádku a přítel provokací.“