Pražské jaro 50 let poté: Co dělal Československý rozhlas v roce 1968?

19. červen 2018

Československý rozhlas se v roce 1968 zapojil do kulturního a společenského života v zemi a stal se symbolem pražského jara. Alespoň na krátkou dobu se podařilo zrušit cenzuru, svobodu slova však záhy převálcovaly okupační tanky. Nejen tomu se věnovala mezinárodní konference v Lichtenštejnském paláci Pražské jaro 50 let poté.

V dubnu roku 1968 se v pražské Lucerně sešli novináři, kteří v čele s Jiřím Rumlem založili pobočku Svazu československých novinářů. Právě ta převzala iniciativu, podpořila nové vedení komunistické strany a volala po novém programu a statutu novinářské organizace.

„Přijala také rezoluci k přípravě dodatku tiskového zákona, který by odstranil veškerou cenzuru,“ připomíná historik Jan Cebe s tím, že k iniciativě pražských novinářů se rychle připojily ostatní regionální organizace.

Požadavek na svobodu projevu byl podporován i dělnickými výbory, pro které byla svoboda slova záležitostí nejenom novinářů, ale všech občanů. Nový přístup komunistů k ovládání médií vrcholil v červnu 1968 přijetím zákona, kterým se pozměnil zákon o periodickém tisku. „V zákoně doslova stálo, že cenzura je nepřijatelná,“ připomíná Cebe.

Mezinárodní konference se konala ve dnech 13.-15. června 2018. Videopřenosy ze všech tří dnů najdete na této stránce projektu 1968

Kontroverzní témata v médiích

Tomáš Bělohlávek

Polevení cenzury zahájilo krátkou dobu svobody slova a seznam zakázaných témat se ztenčil. Reportéři mohli čerpat informace ze zahraničního tisku a agentur AFP nebo Reuters, mohli s představiteli vlády diskutovat o kontroverzních otázkách. „Takové diskuze byly během dvou předchozích desetiletí zakázané,“ nastiňuje Tomáš Bělohlávek, ředitel Archivu Českého rozhlasu.

Živé vysílání rozhlasu otevřelo diskuzi o ekonomických problémech a rozšířené byrokracii, lidé chtěli novou interpretaci moderní historie včetně revize politických procesů v 50. letech. „Slova jako demokratizace zaznívala stále častěji. Rozhlas se stal symbolem pražského jara a přispěl k liberalizaci československé společnosti,“ připomíná Bělohlávek.

Československý rozhlas během okupace v roce 1968

Novinářská aktivita jako příčina okupace

Takový trend ale nezapadal do Brežněvových představ – demokratizace médií pro něj znamenala hrozbu pro vedoucí roli KSČ a žurnalistická aktivita byla později zvýrazňovaná jako jedna z příčin intervence.

Poslechněte si archivní vysílání Československého rozhlasu z noci 21. srpna 1968:

Právě média v prvních dnech a týdnech vpádu hrála důležitou roli – vedla veřejnost k odporu proti okupantům. Intervenční síly se snažily obsadit redakce, většina novin se rozdávala zdarma na ulicích, podávaly se zprávy o nejnovějším vývoji.

Dva tisíce slov – Přečtěte si dokument, který komunisté považovali za pokus o kontrarevoluci

Ludvík Vaculík

Jeden den po zrušení cenzury v roce 1968 vyšel dokument, který zarytí komunisté označovali jako důkaz, že se v Československu děje něco nekalého. 27. června otiskly Literární listy a různé deníky Dva tisíce slov. Text vznikl na podnět pracovníků Československé akademie věd. Autorem je Ludvík Vaculík.

První údery vojsk mířily na komunikační infrastrukturu. Okupanti se snažili převzít pražský rozhlas a tak se začalo vysílat z nouzových studií na Žižkově. Ráno 21. srpna se lidé začali shromažďovat před budovou Rozhlasu a budovali barikády. „Boje poblíž budovy Československého rozhlasu si vyžádaly 15 mrtvých,“ připomíná Cebe.

Rozhlas zabránil krveprolití

Moderátoři vyzývali lidi ke klidnému chování před postupujícími tanky, odpoledne 21. srpna pak okupační vojska prostranství před rozhlasem obsadila. Vysílání však stále pokračovalo.

„Týden po okupaci se vysílání Československého rozhlasu zapsalo do historie země,“ vyzdvihuje Bělohlávek s tím, že právě rozhlas hrál stěžejní roli v masmédiích a stal se symbolem odporu proti okupantům.

Vysílání Československého rozhlasu 21. srpna 1968 okolo páté hodiny ranní:

Díky rozhlasovému vysílání se posluchači dozvídali nejnovější informace, všechny stanice mezi sebou spolupracovaly. Tomu se říkalo „rozhlasový řetěz“ nebo štafeta. Když se objevily nekorektní informace, snažili se je hlasatelé co nejdříve opravit.

„Rozhlas naplnil veřejnou službu a stal se jednotícím prvkem ve společnosti, okupanti nebyli schopni vysílání umlčet. Rozhlas zabránil krveprolití,“ zdůrazňuje Bělohlávek.

V období normalizace byli pak pracovníci, kteří se účastnili vysílání v srpnových dnech, propuštěni a následně perzekuováni.

Videopřenosy ze všech tří dnů najdete na stránce projektu 1968.

Související