Ludvík Svoboda
Ludvík Svoboda je někdejší prezident a symbol pražského jara.
V březnu 1968 se stal prezidentem generál Ludvík Svoboda. Statečný legionář a velitel československé armády na východní frontě za druhé světové války (a také politický vězeň z 50. let) se tak přidal k reformním komunistům pražského jara.
Jeho role v srpnových událostech (a nejen v nich) je dodnes sporná. Na začátku okupace v srpnu 1968 sice odmítl potvrdit kolaborantskou dělnicko-rolnickou vládu, která měla invazi vojsk do Československa legalizovat, poté ale (nutno dodat, že pod nátlakem) přistoupil na Moskevský protokol.
Normalizaci sledoval z vedlejší koleje
Po srpnové invazi a změně poměrů odstavil šéf KSČ Gustáv Husák Svobodu na vedlejší kolej. Rozjeté normalizaci tak už prezident stačil jen přihlížet. „Spíše se dá považovat za jeden ze symbolů pražského jara. Mezi normalizátory ale samozřejmě patřil, i když ne mezi ty nejaktivnější,” shrnuje historička Jana Čechurová.
Málo jsme přihlíželi k celkovému vývoji a mezinárodním souvislostem našeho vnitřního dění. Prožili jsme přetěžké zkoušky, prošli jsme jimi ale statečně a důstojně.
Novoroční projev Ludvíka Svobody, 1969
Kvůli vážným zdravotním problémům parlament Ludvíka Svobodu prezidentské funkce v roce 1975 zbavil.
